Christian Lübke

Christian Lübke (* 17. prosince 1953, Langenhain-Ziegenberg, Hesensko) je německý historik.

V letech 1972 až 1980 vystudoval slavistiku a východoevropské dějiny na univerzitách v Mnichově a v Giessenu. Jeho významným pedagogem byl Herbert Ludat. V roce 1980 získal v Giessenu doktorát s prací ''Novgorod v ruské literatuře''. Tamtéž Lübke v letech 1980 až 1987 pracoval jako výzkumný asistent, poté byl mezi lety 1987 až 1992 výzkumným asistentem v Institutu Friedricha Meineckeho na Svobodné univerzitě v Berlíně. Roku 1996 zakončil habilitaci na téže berlínské univerzitě, kde se zabýval tématem ''Cizinci ve východní Evropě''. Od roku 1996 je Lübke projektovým vedoucím v Leibnizově institutu pro dějiny a kulturu východní Evropy v Lipsku (dříve Centrum humanitních věd pro dějiny a kulturu východní střední Evropy).

V letech 1998 až 2007 vyučoval jako profesor dějin východní Evropy na univerzitě v Greifswaldu. Od roku 2007 do 1. listopadu 2021 byl ředitelem Leibnizova institutu pro dějiny a kulturu východní Evropy a profesorem dějin východní střední Evropy na Lipské univerzitě. Je spolueditorem časopisu Zeitschrift für Ostmitteleuropa-Forschung a členem Historischen Kommission für Pommern. V roce 2009 byl přijat za řádného člena Saské akademie věd.

Odborně se zabývá otázkami vnímání prostoru, práce a hospodářství ve střední a východní Evropě, dějinami vědy a dějinami Germania Slavica. V 80. letech redigoval regestovou práci „o dějinách Slovanů na Labi a Odře“ mezi lety 900 až 1057, která vznikla na základě iniciativy Herberta Ludata. Jeho studie ''Fremde im östlichen Europa'' a ''Das östliche Europa'' jsou považovány za průlomové práce pro budoucí medievistický výzkum střední Evropy ve střední Evropě v Německu.

V roce 2024 mu byla předsedkyní Akademie věd ČR Evou Zažímalovou udělena Medaile Františka Palackého za zásluhy v historických vědách. Získáno z Wikipedie